Shizu's Blog

 Je tomu tak, už zase se vracím k mému decentně pozapomenutému blogu po více než roce beznadějné hibernace. Je zajímavé, že mám tendenci si na psaní volných textů vzpomenout vždy ve chvílích, kdy marodím; stejně jako při psaní posledního článku, i nyní ležím v posteli, usrkávám teplý čaj se zázvorem a citronem a kupím hordu posmrkaných kapesníků. Tyto chvíle osobní indispozice nás donutí na chvíli se zastavit, změnit rychlost přehrávání života z 3,5x na 0,75x. Najednou je to šok - nejsme na to zvyklí. Nebo aspoň většina z nás pohroužených do hustle-culture životního stylu. 😅 Poslední rok byl neskutečná horská dráha. Vlastně mi tato sezónní onemocnění jako jedna z mála umožňují se skutečně na chvíli zastavit, jelikož bez nich jsem vlastně pořád v jednom kole. Kdo mě znáte, tak víte, že jsem šílenec, který pořád něco dělá, někam chodí, někde pracuje,... Kalendář svítí jednou barvou vedle druhé. Naštěstí se však již brzy posunu do nové životní etapy a tu šílenou horskou dráhu nějak s...

 Po delší odmlce se opět vracím s nějakým tím zamyšlením. Minulý týden jsem se vrátila z výletu v Seoulu a záhy nato onemocněla. Mé tělo si nejspíš řeklo, že potřebuje ještě více času na rekonvalescenci, a vlastně se mu ve své podstatě ani nedivím. A tak se snažím mu v rámci možností dopřát, co je potřeba. Mám samozřejmě v plánu napsat i nějaké rozsáhlé články o Koreji, korejské kultuře, umění, běžnostech, které jsou u nás podivnou záhadou, ale ještě na to nejspíš nepřišel ten správný čas. A nechci slibovat přesné datum, den, měsíc, protože už léta vím, že tohle u mě prostě nefunguje. 😅 Takže až přijde vhodný čas, tak to tu bude. Nebojte. Poslední měsíce, možná tak půl roku, se nacházím v podivné fázi mého života. Nevím, jestli jde o finální uvědomění, jak moc je dospělost přeceňovaná, o vliv momentální politicko-ekonomické situace, o nedostatečnou schopnost mého mozku udržovat v sobě serotonin či čistě a pouze o to, že mám na hovno nastavení mysli. Vlastně ani nevím, proč to píšu...

 "To bych zvládl/a taky," ozývá se často (nejen) před mnohými konceptuálními díly. Velmi zajímavou rozpravu o tomto tématu vedl umělec Marian Palla na komentované prohlídce své výstavy Malé nekonečno. Výstava se koná v brněnské Fait Gallery a můžete se na ni přijít podívat do 4. 5. 2024. Pan Palla právě velmi trefně popisoval odpověď na tento kritický povzdech. "To bych zvládl/a taky." "Tak proč jsi to neudělal/a?" Marian Palla na komentované prohlídce své výstavy Malé nekonečno, Fait Gallery, 2024

 Tak jsem se po dlouhých letech zase odhodlala k tomu začít psát blog. Od té doby, co zrušili Blog.cz jsem se stále jakýmsi podivným způsobem vyrovnávala s úmrtím této platformy a truchlila nad všemi těmi blogy, které jsem léta četla, které mi bývaly majákem, kde jsem dříve rovněž přispívala svým drobným dílem. Tento restart trval déle, než jsem čekala; zhruba tři a půl roku. Nicméně věřím tomu, že všechno má svůj čas, stejně jako mě osud dovedl zrovna teď k této platformě. Tento blog jsem se rozhodla založit jednak skrz to, abych měla prostor, kam mohu psát své myšlenky, a všeobecně publikovat nějaké všeobecné novinky z mého kreativního života; zanechávat tu střípky, které chci, aby tu po mně jednou zůstaly a třeba někomu pomohly, někoho obohatily. Další, a momentálně asi nejaktuálnější důvod je moje nadcházející cesta do Koreje. Ráda bych použila tento blog jako virtuální deník, kam si budu psát všechny možné poznatky, zajímavosti, zážitky apod. Budu sice všechno dávat i na nyní ...