Přeskočit na hlavní obsah

Pokusčlánek

 Tak jsem se po dlouhých letech zase odhodlala k tomu začít psát blog. Od té doby, co zrušili Blog.cz jsem se stále jakýmsi podivným způsobem vyrovnávala s úmrtím této platformy a truchlila nad všemi těmi blogy, které jsem léta četla, které mi bývaly majákem, kde jsem dříve rovněž přispívala svým drobným dílem. Tento restart trval déle, než jsem čekala; zhruba tři a půl roku. Nicméně věřím tomu, že všechno má svůj čas, stejně jako mě osud dovedl zrovna teď k této platformě.

Tento blog jsem se rozhodla založit jednak skrz to, abych měla prostor, kam mohu psát své myšlenky, a všeobecně publikovat nějaké všeobecné novinky z mého kreativního života; zanechávat tu střípky, které chci, aby tu po mně jednou zůstaly a třeba někomu pomohly, někoho obohatily. Další, a momentálně asi nejaktuálnější důvod je moje nadcházející cesta do Koreje. Ráda bych použila tento blog jako virtuální deník, kam si budu psát všechny možné poznatky, zajímavosti, zážitky apod. Budu sice všechno dávat i na nyní nejužívanější platformu - Instagram - ale přece jen blog je trochu přátelštější k textovým výtvorům. Rovněž chci znovu publikovat i některé mé staré texty, které dřív bývaly na starém blogu, ale tím se ještě budu muset sama prokousat.

Pro tuto chvíli to je vše. Myslím, že jako pokusčlánek to vystačí více než perfektně. 😌

Populární příspěvky z tohoto blogu

Doučování škaredého kreslení

 Mám blok. (A píšu o něm na blog, haha.) Už několik měsíců. Možná by se dalo říct, že i pár let. A jelikož už několik dní po sobě jdoucích se marně snažím něco vytvořit, rozhodla jsem se, že alespoň opráším jednu starou jistou možnost - můj blog. A když už teď nedokážu kreslit, malovat, tvořit, tak Vám aspoň napíšu něco málo o celém tomto podivném bloku a neviditelném boji, který už řadu let vedu uvnitř. Bývala jsem tvořivé dítě odnepaměti. Pořád jsem něco vyráběla, ať už to byly figurky z FIMO hmoty, papírové noviny, knížky, obrázky, sborníky pohádek, ilustrace,... Všechno možné. Na základce jsem se dobře učila, takže jsem měla vždy jedinečnou příležitost si v hodinách kreslit do sešitů a vytvářet různé fiktivní světy ve své hlavě. Každou chvíli jsem vymýšlela nějaké nové speciální projekty; jednou to bylo samovydávání fiktivního bulvárního časopisu pro fiktivní svět s fiktivními postavami. Pak to bylo rozvětvené backstory pro naši kočku a jejího záhadného milence v podobě plyšové...

DůvěrA.I.zlom

26. 1. 2026 Sedím v kavárně, popíjím batch brew a přemýšlím. Přemýšlím nad světem, nad životem, nad lidmi. Ráno na mě vyskočila fotografie, která už nějakou dobu koluje po internetu; porovnání dvou fotografií mladého muže s partnerkou před válkou a po návratu z dvouletého věznění Rusy. Fotografie se mi zdála poněkud zvláštní, ale co mi přišlo ze všeho nejzvláštnější byl celkový pocit, který tento obrázek vyvolal. Komentáře se hemžily směsicí soucitu, výsměchu, ale nejvíce pochybami. "Je tohle AI?" "Haha, to je AI." "Ten krk mu vyrostl o několik čísel a už před válkou ztratil dva prsty z fotky, jasnej AI slop." V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je vlastně naše vnímání nenávratně zlomeno. Příchod svěží přelomové technologie nám nejen zpomalil mozkovou aktivitu, ale svým způsobem nám zaryl pod kůži čip věčného zpochybňování, nedůvěry a vyhoření. Vzpomněla jsem si u toho na hořký osud Alfreda Nobela a jeho vynálezu dynamitu; jeho přelomová inovace měla původn...

Všechno jednou skončí... a tak je to v pořádku.

 Po delší odmlce se opět vracím s nějakým tím zamyšlením. Minulý týden jsem se vrátila z výletu v Seoulu a záhy nato onemocněla. Mé tělo si nejspíš řeklo, že potřebuje ještě více času na rekonvalescenci, a vlastně se mu ve své podstatě ani nedivím. A tak se snažím mu v rámci možností dopřát, co je potřeba. Mám samozřejmě v plánu napsat i nějaké rozsáhlé články o Koreji, korejské kultuře, umění, běžnostech, které jsou u nás podivnou záhadou, ale ještě na to nejspíš nepřišel ten správný čas. A nechci slibovat přesné datum, den, měsíc, protože už léta vím, že tohle u mě prostě nefunguje. 😅 Takže až přijde vhodný čas, tak to tu bude. Nebojte. Poslední měsíce, možná tak půl roku, se nacházím v podivné fázi mého života. Nevím, jestli jde o finální uvědomění, jak moc je dospělost přeceňovaná, o vliv momentální politicko-ekonomické situace, o nedostatečnou schopnost mého mozku udržovat v sobě serotonin či čistě a pouze o to, že mám na hovno nastavení mysli. Vlastně ani nevím, proč to píšu...