26. 1. 2026 Sedím v kavárně, popíjím batch brew a přemýšlím. Přemýšlím nad světem, nad životem, nad lidmi. Ráno na mě vyskočila fotografie, která už nějakou dobu koluje po internetu; porovnání dvou fotografií mladého muže s partnerkou před válkou a po návratu z dvouletého věznění Rusy. Fotografie se mi zdála poněkud zvláštní, ale co mi přišlo ze všeho nejzvláštnější byl celkový pocit, který tento obrázek vyvolal. Komentáře se hemžily směsicí soucitu, výsměchu, ale nejvíce pochybami. "Je tohle AI?" "Haha, to je AI." "Ten krk mu vyrostl o několik čísel a už před válkou ztratil dva prsty z fotky, jasnej AI slop." V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je vlastně naše vnímání nenávratně zlomeno. Příchod svěží přelomové technologie nám nejen zpomalil mozkovou aktivitu, ale svým způsobem nám zaryl pod kůži čip věčného zpochybňování, nedůvěry a vyhoření. Vzpomněla jsem si u toho na hořký osud Alfreda Nobela a jeho vynálezu dynamitu; jeho přelomová inovace měla původn...